Shodou okolností vyšel termín jak nejlépe mohl, našel se čas, chuť a ani technika nebyla proti. Pár e-mailů a vše se domluvilo.
Bolehošť jsem začal dobývat z jihu 29.9. a na pomoc přijela ,,Jihočeská buňka, (Nohajz se Špulínem) . Místo srazu byla benzinka v Pelhřimově. Když Jihočeši dojeli a probírali jsme další plán cesty, přijela na benzinku jednostopá cestovatelská loď od Hondy a na ní starší pár. Vraceli se z Portugalska a měli namířeno na stejnou akci jako my. Trochu nás překvapilo, že se o nás taky ví. Prostě čím větší ptákovina, tím rychleji se šíří. Nechali jsme jim půlhodinový ,,náskok,, a dali se do ,,stíhání,,.
Volba trasy byla co nejkratší a nejrychlejší, takže hlavní tahy. Na pátek odpoledne to docela šlo, jen u Pardubic na nás zkoušel své myškovací umění jeden pošťák. Dorazili jsme do Hradce Králové a zastavili na první benzince ve městě. Tady se k nám měl přidat Baky. Po půlhodince dorazil a měl pro nás dvě překvapení. První bylo malá jízda zručnosti po Hradci s ,,exkurzí parkoviště u Mac Donald´s,, a druhé přidání se nového člena. Neprošlo to bez odborného omrknutí dalšího nového stroje. Je to opravdu pěkný kousek, zase trochu jiná ,,opička,,.
Už se začalo stmívat, ale konečně nás vítala Bolehošť. Teda nejdřív Lipiny a potom Bolehošť. U Ivana už byla družná zábava. Většina opičích cestovatelů už besedovala u stolu a roztopeného roštíku, chyběl jen zástupce z Beskyd. Ten dorazil chvíli po nás a byli jsme komplet. Celkem se sjelo 13 opičáků. Večer proběhl vyprávěním zážitků z cest, povídáním o tunění a politováním, že se paní domácí nemůže také zúčastnit této akce.
V sobotu ráno tlupa vyrazila společně do Lipin, odkud se startoval Štefitech. Jakmile se naše tlupa objevila v Lipinách, hned bylo o zábavu postaráno. Chodili zvědavci a prohlíželi naše mazliky, i když v tomto kraji nejsme poprvé. Pak se ujal slova pořadatel akce a podal základní informace a instrukce k závodu. Následovala technická příprava (ostřihávání instrukcí na cestu do patřičného formátu a shánění tužky) a mohlo se vyrazit. Pravidla jsou dost volná, a proto spíš než závod je tato akce orientačně vyhlídková jízda. Na slunečný podzimní sobotní den akorát. Trasa vedla po krásách okrsek východních Čech. Hned ze začátku se úplně náhodou rozjela skupinka tří největších zvědavců, které jsme potkali až v cíli. Byli tak dobří, že předjeli i velké motorky, a zpět do Lipin přijeli jako první. K jejich velkému překvapení. Zbytek ,,opičí,, tlupy se držel pospolu a užíval si krásný den. Podle instrukcí se jelo docela dobře, když se nevědělo, daly se hlavy dohromady a bylo to.
Jako první bod pro zpestření výletu byl léčivý pramen u kostela sv. Mikuláše u Vraclavi. Jedná se o pěkně zrekonstruovaný barokní areál. Po prohlédnutí tohoto krásného místa se však v opičí tlupě začal ozývat hlad. Se slibem, že u první restaurace zastavíme, se pokračovalo podle pokynů dál. Bohužel otevřená restaurace nikde. Dojeli jsme až k rozhledně Borůvka. Je to zajímavá dřevěná rozhledna nedaleko Hluboké. Krásný výhled, jen rozhledna byla zamčená a nepřístupná. Bohužel žádné dojmy z výletu nepřebily rostoucí hlad některých členů v tlupě. Stav už byl tak vážný, že někteří jedinci vyrazili do polí a pásli kukuřici. Naštěstí máme mezi sebou i jednu ženu, která měla železnou zásobu nejen pro manžela, syna, ale i celou tlupu. Prostě dík za záchranu. Po svačině u rozhledny se pokračovalo dál až do Dřeveše, kde se doplnily nádrže, a padlo rozhodnutí vyjet z trasy a navštívit Hlinsko, přímo Betlém, místo Hostinec u sv. Huberta. Moc dobrý typ. Už to vypadalo, že nepojedeme dál, protože po takovém dobrém obědě se špatně vstává od stolu. Nakonec jsme vyrazili a vrátili se na původní místo trasy, ze kterého se uhnulo. Z Hlinska do Dřeveše a podle instrukcí přes Ležáky zpět do Hlinska (takzvané Bakyho kolečko). V jedné vsi přestali i u jednoho domku dělat, když jsme se tam prohnali potřetí. Z Hlinska po krásných silničkách přes Budislav (s náhodným pozdravením ZLEHOYETTIHO) k Toulovcově rozhledně na Jarošovském kopci. Rozhledna je také dřevěná a uzavřená. Jinak krásný výhled a zajímavá stavba. Po protažení, pokoukání a domluvě, jak dál, se pokračovalo do Vysokého Mýta, kde byla další zastávka na doplnění paliva. Doba už pokročila, tak po doplnění paliva a cigaretce se jelo dál, aby se vše dalo projet podle instrukcí. Jenže nic nedopadá tak, jak si plánujete, celý den vše klapalo a teď to doklapalo. Na jedné křižovatce v Mýtě ,,opustila ,, Bakyho opičku matice středové osy na zadním kole. Všechny pokusy najít ji byly plané, proto nastoupili mechanici Skavit se Špulínem a stylem co mám v kufru, kapse a něco seženu na benzince, něco uzmu z další opičky, závadu upravili do takového stavu, že se dalo dojet do Lipin nejkratší možnou cestou. Možná, že Baky jel rychleji, než kdyby to bylo vše v pořádku. To už se pomalu stmívalo a ochlazovalo. Nakonec se všichni do Lipin dostali bez větších úhon. Po vyhlášení výsledků, hodnocení a pořádné večeři, kterou připravili v kempu, se tlupa částečně rozdělila. Někdo se rozjel domů a zbytek na ,,základnu,, k Ivanovi, kde pokračovalo hodnocení dne a diskuze na ,,volné,, téma. Při přesunu Tatiikovu opičku opustila startovací páka, ale na drc to chytlo, tak to nebyla taková rána.
No a už je nedělní ráno, konec výletu a pomalý návrat do ,,reality,,. Rozjíždíme se do svých domovů. Tatiik (držitel momentálního rekordu v ujeté cestě na jedno nastartování) se Zdenkem směr Žamberk, Pražská větev (Skavit, Petr, Vašek) a Jihočeská buňka (Nohajz, Špulín a já) směr Hradec. Nejdřív, že se v Hradci rozjedeme, a nakonec bylo částečné rozdělení ,,tlupy,, až v Kutné Hoře po obědě. Nohajz už nemohl samou slabostí udržet řidítka, tak byla vybrána pěkná zájezdní restaurace a slabost po ,,několika,, chodech byla pryč. Další dělení bylo až u hradu Kámen a já uháněl směr Tábor. Domů jsem dojel kolem páté hodiny odpolední.
Myslím, že Ivan s chválou této podzimní akce nepřeháněl, a když to zase někdy vyjde, klidně si to zopakuji. Základna u Ivana je bez chyby a je to jistota. Dík.
Opičí tlupa jako vždy nezklamala a je dobře, že se i pomalu rozrůstá. Prostě zase jeden pěkný podzimní víkend, na který budu v zimě u ,,krbu,, vzpomínat a těšit se na další setkání.
MAP
| Vydáno dne 12. 10. 2011
