Jak a kde vznikl nápad na cestu Afrikou na „opici“? Po letošním návratu z akce "Sen o Dakaru", na které jsem na dlouhý čas přišel o svůj testovací motocykl (havárie kolegy na mém téměř čtvrtmilionovém BMW F 800 GS), jsem se ocitl bez motocyklu, když tu najednou přispěchal na pomoc kamarád Ivo Kaštan. Známý dakarský závodník a dnes prodejce malých motocyklů značky Skyteam, mi bez zaváhání zapůjčil repliku legendárního motocyklu Honda Monkey a již po několika desítkách kilometrů jsem jízdě v sedle "opice", doslova propadl. Už od loňského roku se mi v hlavě honí nápad na cestu s mopedem Babetta k Růžovému jezeru, ale jakmile se objevila "opice", zjistil jsem, že mám na Babettu ještě pár let času a cestu jsem přeplánoval pro "opici". Nepůjde pouze o nejpřímější cestu ke slavnému dakarskému jezeru, ale do cesty jsem zabudoval i další vzdálená a atraktivní místa, která bych rád konečně navštívil. Jedním z nich je tajemné město v poušti, malijské Timbuktu. Mám již dlouhodobě ty nejlepší zkušenosti s cestováním v sedle malých motocyklů. Nejen proto, že jsem v jejich sedlech sám kdysi začínal, ale třeba už v roce 2005 jsem absolvoval jako novinář v sedle motocyklu Jawa 125 Dakar asistenční trasu Rallye Dakar, společně s doprovodnou kolonou této slavné rallye. Když se potom v roce 2006 objevila replika motocyklu Pionýr, coby připomínka 50-ti letého výročí slavného motocyklu, musel jsem se v sedle Jawy New Pionýr "tak trochu" povozit a naplánoval jsem cestu na největší motocyklový sraz na starém kontinentu, v jihoportugalském Faru, na březích Algarve. Čtyřdobá padesátka se mnou uháněla tak, že jsem v polovině Španělska zjistil, že mám několik dní náskok, a tak jsem si "odskočil" na pár dní na nedaleký africký kontinent. Konečných 8400 km patří mezi moje nejhezčí kilometry v jedné stopě. Tisíce kilometrů mám třeba i se značkou Yamaha WR 125, nebo Yuki 125 a vždy tvrdím, že množství shlédnutých krás cestou, se přímo rovná rychlosti, respektive pomalosti jízdy. Prostě chci ukázat, že i na malém motocyklu se dá smysluplně a plnohodnotně cestovat a touto jízdou chci také vzdát hold a vzpomenout českého cestovatele pana Mudr. Václava Potužníka, který podnikl s podobnými kapesními motocykly nejednu cestu a jehož rodinu mám tu čest osobně znát. Proč právě do Afriky? Africký kontinent mi učaroval už při mé první cestě v roce 1997 do Maroka (to ještě s Jawou 250 Tramp) a každou další cestou mě tento barevný kontinent pohlcoval víc a víc. Rozmanitost obyvatelstva, krajiny a nekonečná dobrodružství mě lákají od samého začátku. Obrátky to nabralo rokem 2004, kdy jsem začal doprovázet dakarskou rallye a k růžovému jezeru jezdím i nadále, ačkoliv se slavný závod přesunul do Jižní Ameriky. Při každé další cestě zahrnu do programu nový stát či nové místo, a tak už mám mimo Libérie a Sierry Leone, velmi podrobně procestovány všechny státy Západní Afriky. Dá se vlastně říci, že v návštěvách Afriky jsem jakýmsi rekordmanem, protože asi není moc těch, kteří zde byli už 24 x. Právě toto číslo budu svou nynější jízdou atakovat. Jsou tam vůbec nějaké obavy o zdárný průběh cesty a proč je to výprava pouze o jednom člověku? Nebude to příliš riskantní? Samozřejmě, že každá nová cesta je risk a obavy jsou na místě, ale právě to ještě více posunuje moji touhu po dobrodružství a poznání, nejen čehokoli nového, ale především sebe sama. Důvody pro samostatně vykonanou cestu jsou hned dva. Ten první představuje problém, že k sobě těžko najde člověk někoho, kdo má dva a půl až tři měsíce volna na uskutečnění takovéto cesty. Ten druhý, je tak trochu sobecký. Jsem odpovědný jen sám za sebe, vše řeším pouze dle svého osobního rozhodnutí, nemusím se uchylovat ke kompromisům a z případného neúspěchu, mě nebude nikdo obviňovat. Za normálních okolností by byla moji partnerkou na motocyklu má manželka Lenka, která se mnou většinu dosavadních cest absolvovala, ale vzhledem ke zvolenému typu motocyklu to tentokrát není možné. Co při cestě nemůžeš postrádat, co všechno se na „opici“ vlastně vejde a s čím si musíš v Africe vystačit? Tím nejdůležitějším je pro mě vždy motocykl. Samozřejmě se taková cesta neobejde bez peněz, ale jelikož všechny svoje cesty koncipuji maximálně ekonomicky, není to zase taková "rána", jak si mnozí představují. No, a když jste stejně jako já zastánci hesla "co nemám, nepotřebuji", potom toho opravdu už není mnoho zapotřebí. To co je pro mě mimo motocyklu na druhém místě v pořadí důležitosti, je kvalitní fotoaparát. Zapůjčený Olympus Pen se třemi výměnnými objektivy, mi vyhovuje jak pro svou kvalitu, tak pro své minimální rozměry. Samozřejmě, že to bude tentokrát boj s místem, ale věřím, že to díky svým zkušenostem zvládnu. Plánuješ z nasbíraných materiálů (např. fotografií) vytvořit knihu, nebo se o zážitky z cesty podělíte jiným způsobem, např. na specifické besedě? Rád informuji své kamarády a příznivce už rovnou z cesty. Těm bude určen speciální FB profil Na opici do Afriky. Pravidelné reportáže z cesty budou vycházetv Českých motocyklových novinách, na webu www.motorkari.cz a připravuji i přímé vstupy na rádiu BEAT. Po návratu to budou souhrnné reportáže pro motocyklové magazíny a rozhlasové rozhovory. Tentokrát sebou vezu dostatek techniky, takže pevně věřím, že z přebytku materiálu vznikne moje další DVD, které na podzim rozvezu po ČR při příležitosti mých oblíbených slideshow, kde se setkávám s kolegy motorkáři, ale i se všemi ostatními které moje cesty zajímají. To, zda by tato cesta byla vhodným námětem na knihu, se teprve ukáže. Jaká bude trasa? Zde zatím vypíši jen státy, které cestou navštívím. Z ČR do Rakouska, Lichtenštejnska a ze Švýcarska teprve do Francie. Dále již Španělsko, ale i zde zvažuji odbočku přes Andorru a možná navštívím i Portugalsko. Nevím totiž, zda budu volit cestu co nejkratší, nebo budu "vymetat" všechny cestou dostupné státy aby jich bylo co nejvíce do počtu. V Africe už je to ale jasné. Maroko, Západní Sahara, Mauritánie, Mali, Senegal a zpět přes Mauritánii na Západní Saharu a přes Maroko zpět do Evropy. Během dlouhých 15 000 – 17 000 km, které cesta přinese, neminu ani kdysi cílové místo Rallye Dakar, ono mystické Růžové jezero, poblíž senegalského Dakaru. Zpáteční cestu zvažuji opět po ose Evropou, nebo lodí do Janova a Itálii domu. Každopádně budu vzhledem k motocyklu volit co nejvíce státních silnic a budu objevovat nové, prozatím neprojeté trasy i když to bude kolikrát velká zajížďka, ale právě tak lze očekávat velká poznání. Pro dobrodružnou cestu, bude použit neobvyklý motocykl. Jedná se o značku Rahier MG s motorem 125 ccm. Jde o repliku legendární Hondy MONKEY, která vznikla již v roce 1961 a stávající podobu má od roku 1967. Ve světě se tato motorka stala kultovní záležitostí a dodnes Honda každoročně vyrábí omezené sběratelské série. Skyteam je největší a nejznámější výrobce oficiálních replik těchto motocyklů. Motory jsou produktem značky Loncin, která mimo jiné vyrábí i řadové motory do motocyklů BMW. Oproti originálu má Rahier MG prodloužený rám, přední hydraulickou vidlici, prodlouženou kyvnou vidlici, desetipalcová hliníková kola, elektrický startér a mnoho dalších detailů. Zůstala kompaktnost, sklápěcí řídítka, nezaměnitelný design a báječný pocit z jízdy po silnici i mimo ni. Starší novinářský stroj Rahier MG jsem od Ivoše Kaštana odkoupil a ten mi jej teď připravuje na náročnou cestu. S těmito stroji má bohaté zkušenosti, takže vím, že jsem v těch nejlepších rukách. Momentálně je Rahier MG rozebrán na prvočinitele, ale zde si mohu být jist, že vše se včas stihne. Stejně je to paradox. Ivoš Kaštan, dakarský matador, který mě tím dakarským bacilem nakazil, závodník, který si sám pečlivě připravoval stroje na nejtěžší závod světa, mi teď připravuje motocykl se kterým se vydám vstříc Dakaru a Růžovému jezeru. Prostě cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Odjezd je naplánován na 18. června od pavilonu opic v plzeňské ZOO. Budeme pravidelně vydávat reportáže z Jardovi cesty na www.motochina.cz a zde na klubových stránkách příznivců malých motocyklů www.monkey-gorillamoto.cz Přejeme mnoho zdaru na cestě.
