Motoemotion 2014 na Opicích

Místo setkání bylo stanoveno v 10:00 na Mělníku u Benziny. Dorazil jsem první a tak jsem měl čas na základní kontrolu stroje po prvních 20ti kilometrech (říkejme tomu zajetí, protože to co následovalo pak už byl určitě ostrej provoz :). Shledal jsem, že nic neupadlo, Gorča vypadá jízdy schopně ... a to už s pekelným burácením přijíždějí Petr (Perbin1) na vyšlechtěné černé Gorille a Michal (elpescador) na dvouoké Monkey. Tak nějak mi bylo hned jasné, že jsou pěkně rozjetí a udržet s nimi tempo na stroji čerstvě dostavěném a se zkušenostmi z jízdy téměř nulovými nebude sranda. A nebyla.

Opilý krotitel opic
Už na cestě do Mělníka, totiž vlastně hned jak jsem vjel na hlavní a začal tam kopat kvalty, pokaždé jsem si kolenem kopnul do levého řídítka a opsal na silnici pěkné esko. Po chvíli jsem vypozoroval, že čím vyšší rychlostní stupeň, tím větší bordel Gorilla pak na silnici udělala (kdo by jel za mnou, musel si být jistý, že jsem na mol). Takže abych to zkrátil, nakonec jsem nahnal řídítka na radu Kovboje ještě více dopředu, Gorča tím sice vzhledově poněkud utrpěla, ale problém s nakopáváním řídítek se tím vyřešil. Když dorazil Jarmil (Kovboj) na své modré raketě a o něco později Roman (Meca) na Gorille čerstvě osazené 140kou a s nepřehlédnutelným PIZZAřským kufrem, jehož prostor mu často hlasitě závidím, byla parta kompletní a vyrazili jsme přes Kokořínsko do Dubé.

Nestíhám, nestačím ...
Na cestě tam se jakž takž ještě všichni krotili, takže jsem jim s maximálním vypětím a s tím, že občas někde počkali i stačil. Čekal jsem, že jízda na Gorille bude asi jiná, než jsem zvyklej ze své stavby CH.M.B 01, ale že to bude až tak jiné, to mě překvapilo. Trvalo pěkných pár kilometrů, než jsem si troufnul to do zatáček trochu pokládat, ale drapák je drapák a holt si s ní nemůžete tolik dovolit jako se silnicí (zvlášť když si jako já zapomenete dofouknout a máte v nich ubohé 1,5 atmosféry). Jelo se přes Kokořínsko a tak ti co nejeli na plný plyn jako já aby ostatním stačili měli nepochybně i krásný rozhled. Ale abych se pořád jen nelitoval, musím říct, že jsem si jízdu i tak opravdu užil. K pumpo-stávkám musím ještě dodat, že ačkoli mi pořád někdo říkal "když jedeš na opici tak jseš pořád středem pozornosti", nedokázal jsem toto poselství docenit až do dneška. Bylo úplně jedno na čem ostatní motorkáři přijeli a kolik za to dali, ať jsme zastavili kdekoli byly jsme vždy hned středem pozornosti. "Velcí" motorkáři jen nechápavě kroutili hlavama, vyptávali se a pak obdivně pokyvovali.

Motoemotion
Co se týká samotné akce Motoemotion, jak už padlo ve fóru, nepřijeli jsme zrovna v nejlepší dobu. Nic moc se zrovna nedělo a nikdo moc tam ani nebyl. Nebýt pokecu se skvělými lidmi a šance prohlédnut si jednu zdařilou přestavbu sakéraceru, považoval bych také ty 3kila na vstupném za vyhozené peníze. Ohledně nefunkčního bistra, jak bylo zmíněno, k tomu mám vlastní teorii a to následující. Do té doby, než jsme přijeli a Meca začal na mladou slečnu v okýnku dělat voči, bylo všechno v cajku, ale pak už jen zasněně hleděla před sebe a bistro šlo do kytek. Moje masová směs s hranolkama, na kterou jsem čekal snad hodinu a půl a pak přišla s bramborákem je toho důkazem ;). Po pár hodinách jsme se usnesli, že už jsme z akce viděli dost a že je čas zase se vrátit do sedla. Na Kovbojovi bylo vidět, že už má hroznou žízeň na kofolu, která není tak strašně předražená a tak jsme vyrazili na zpáteční cestu.
Přestal jsem stíhlat v podstatě okamžitě. Ještě jsem stačil sebrat vzduchový filtr co odletěl Michalovi když za ni pořádně vzal a pak už jsem si zase užival sólovou jízdu s tím, že jsem dojel ostatní akorát když někde zaparkovali na pumpě. Na poslední etapě před dojetím ke Kovbojovi na základnu to všichni prali jako ďas a tak jsem si taky neodpustil a rozpálil jsem ji na rovince před Mělníkem na GPSkových odhadem 104km/h. Odhadem proto, že od 95ti se řídítka a na nich navigace jemně rozvibrovala, obraz na GPSce se zamlžil a rychlost nešla přečíst. Po pár pokusech jsem za ni nakonec vzal a roztáhl ji co to dalo, pak ubral plyn a po chvili lehkého zpomalování, když se navigace stala zase čitelnou se na ní objevilo magických 100, takže z toho usuzuji, že maximální krutorychlost byla asi 102 - 104km/h.

Na základně ..
U Kovboje jsme s Petrem vyměnili oleje (ne navzájem, ale v motokrách :) a po chvíli dorazil i Michal, kterému jak se zdá nevydrželi napětí štefty u rozety zadního kola a tak se musel "trochu" krotit. Naštěstí si u Kovboje jako v závodním depu vyměnil rovnou celou motorku za jinou a mohl spokojeně odjet domů. Nabídku kluků, abych je následoval kus cesty na Slaný jsem s díky odmítl, protože bych jim stejně nestačil a vyrazil jsem velmi volným tempem k domovu, abych se z toho úprku trochu vzpamatoval. Pozoroval jsem krajinu Mělnicka zalitou žlutým odpoledním sluncem, dýchal vzduch provoněný rostlinnou výrobou, poslušně se nechal předjíždět a celou cestu jsem usilovně zaplašoval myšlenku na YX150 s dolním startérem.