V pátek večer chčije a chčije (kanálie), sobotní ráno však bez kapky a jede se po ose. Petr mě prozvání ve ¾ na 7 že už vyráží. Natáčím, aby se strojek zahřál, než se přiřítí peklo stroj. Tichým městským prázdninovým sobotním ránem se ozývá zvuk startujícího letadla, blíží se a blíží a už je tu. Malá zelená
Oprava strženého závitu u Petrova zrcátka a tradá k Neumětelům, teda na Hradec. Cesta s pár zastávkami probíhá v pohodě, tempo 70-75 je celkem vyhovující kochací jízda. Před HK dostáváme spršku, naštěstí krátkou a do bivaku v Bolehošti přijíždíme již sušší a vyfoukaní. Radostně se zdravíme s osazenstvem přijezdivším již včera (Martin,Vašek)
(systém – vaříme s MR – vezmeme jedno malé sele, kopu vajec atd.)
Ivan se vrací od Nastěnky, teda z práce a přijíždějí i Zdeněk a Pavel. Krátká otlapkávačka, povídačka a vyrážíme směr sever. Sedm opic a dvě BMW (Drákula a Zámčus s manželkou) jako doprovod. První stoupání před Šerlichem a Zdendovi zase chytaj saze a rve to co to jde.
Krátká zastávka v lese, neboť Petrův oř pošel žízní a zachránce Zámčus vysvobodil jej z útrap zíznění podáním pár loků stooktanovýho francouzského benálu. A jelo se dále močálem černým podél bílých skal. Krátce na to stavíme za Dobrošovem - parkoviště u pevnosti. Kde se vzal tu se vzal záhadný mužíček s divoženkou a vyklubal se z něj Baky, který nás cestou sledoval a fotil. Příjemné seznámení s novou tváří.
Valíme směr Dobruška. Zdenda si vychutnává své závodnické umění, vždy předjede, pak počká, až přejedem a zase nám to natře. Jak malej Jarda. V Dobrušce žíznivci tankují a pak už směr hotel Bolehošť. Nevím jak se udělují hotelům hvězdičky, ale tento dostal jednu velkou mezigalaktickou. Služby – (česky) se vším všudy.
Večer sedíme na nádvoří Bolehošťského hradu, klábosíme i se sousedy z podhradí, Drákula hrne klobásy a maso na rožeň, popíjíme chmelový mok a Pavlovu výbornou Gorillovici. Posilněn mokem a štengrováním kamarádů přijíždí přes pole Zámčus s obrovskou obludou, aby s ní záhy vyskočil na dvoumetrovou hromadu jílu a kamení, Nějak si toho holka ani nevšimla a už byla na hoře. Pak zívla, spolkla deset lidí a jelikož jí nechutnali, tak je vyplivla v Lipinách u hospody, kde jsme pokecali s místními a shodli se, že Šumavě neškodí kůrovec, ale aktivisti.
Ráno troch těsná hlava a stále se zvětšující mozek. Zachránil to růžový zázrak. Snídaně na vidličku, málem až do postele, pobalit, rozloučit, poděkovat a tradá k domovu. Jedeme ve čtyřech, teda vlastně skoro v pěti, protože jsem si díky množství jídla a pití pořídil takovou dost slušnou merunu. Váha byla dosti značná, neboť jsem rozsednul centrál na zadku a čínskej leteckej dural se poroučel kamsi.
Za Poděbradama se loučí Petr a maže rovnou k domovu. (taky se cestou vykoupal) Já s Martinem a zaklínačem dešťů Vaškem (posledně Zoro mustang) mažem směr Říčany. Daří se nám kličkovat mezi mraky a tak ani nemoknem. Před Říčanama se zaklínač dešťů odpojil a v tu ránu začalo lejt. Využili jsme azylu u Pavla v Kolovratech, dali kávu, pokec, nemoky a vyrazili v lijavci k domovům. Prima víkend. Ještě jednou dík Drákule a Ivanovi za pohostinnost, Pavlovi za Gorilovici a pivo. Ostatním za účast a dobrou společnost.
Tak snad zas někdy. Ahoj a nebo Zduř
skavit
| Vydáno dne 10. 08. 2011
