2. klubový sraz opic - Řásná, 9.-11.10. 2009

V Řásné jsem byl víkend po jarním srazu, kemp se mi líbil. Trochu se kombinovaly termíny, nakonec byl zvolen víkend 9.-11.10. vyhovující většině. Týden před srazem udělal Olin inspekci na místě, potvrdil termín, o kterém část personálu nevěděla a pochválil se za dobrou volbu místa. :-):-)
Nemohl jsem se dočkat, poslední týden jsem byl jako na trní a ve čtvrtek nespal. V pátek jsem naložil nového člena rodiny DAXe alias Felixe, v poledne vytáhl Gorču, ustrojil se, rozloučil se s Dádou, která jela autem a vezla Felixe a „zlého“ psa Luckyho. Dali jsme si sraz v Havlíčkově Brodě, doufal jsem že nebude dlouho čekat, ale Gorča uháněla jako vítr, ignorovala zácpy a na místě jsem nakonec čekal já. Pokračovali jsme a kolem čtvrté jsem vjížděl do kempu, kde bylo 5 opic a jejich majitelé seděli kde asi? Jasně – v hospodě, Olin dokonce od včerejška. Ubytoval jsem se, vytáhl Felixe a šel jsem čekat do hospody na další účastníky. Postupně se sjížděli a brzo bylo jasné, že účast bude bohatá. Nejvíc mne těšili noví lidé, nechci jmenovat, ale bylo jich opravdu dost. Snad aspoň zahraniční – manželé Junkersovi z Německa, p.Junkers je majitelem firmy TJR, která upravuje pro Ivo Kaštana závodní a rekordní motory. Z dalekého Skotska přijel Steve Edwards na Gorille v cestovatelské úpravě, nakonec se ale ukázalo, že dorazil z Prahy, kde žije se svou českou manželkou, která dorazila také. Jako jedni z posledních přijeli v pátek Kaštani v kompletní sestavě, táta, máma, dcera a několik opic včetně nejrychlejší Monkey na světě držící nedávný rekord ze solných plání legendárního jezera Bonneville. Vítání a bujará zábava v hospodě i venku kolem motorek se protáhla do časných ranních hodin, já šel do hajan kolem jedné ráno…

Sobota, 7.00 – otevírám oko, prší, zavírám oko. 7.30 – otevírám oko, prší míň, za chvíli bude snídaně. Házím na sebe oblečení, ostatní se také probouzí, Zlý Yetti vykukuje z jediného stanu v areálu, je to drsný hoch, kterého nezlomil ani včerejší pád cestou na sraz. Před hospodou se dozvídáme, že nejprve musí jíst účastníci jakéhosi psychiatrického kongresu a dostáváme aspoň kávu. Poprchává a vyjížďku v 10.00, které se ujala Vierka (díky!!!), vidím bledě. Přijíždí další opičky a je jasné, že bude rekordní účast, ministryně pro styk s médii napočítala 28 strojů! Protože kovářova kobyla chodí bosa, Herr Junker spravuje zapalko vysokovýkonné Monkey, úspěch přinesla až kvalitní česká sekera zapůjčená nezištně Zlým Yettim, který má takovými nezbytnostmi ověšenu celou Gorillu. Na mé Gorče pojede vyjížďku známý Vierky, já na Felixovi. V 10.00 přestává pršet a vyrážíme.

Silnice zpočátku mokrá, ale kromě začátku nespadla ani kapka a tak osycháme my i vozovka. První etapa expedice vede do Telče na pumpu, kde Yetti cosi spravuje. Přesouváme se na náměstí a obsazujeme místní cukrárnu, zatímco místní obdivují opičky. S plnými žaludky (jak kdo čím, já ho měl plný kouře) jedeme dál. Potulujeme se krásnou krajinou, v čele Vierka s autem, vzadu Dáda alias Drákula s mojí Omegou, o které se jen domýšlím, jestli ji to víc nudí nebo baví (prý to druhé). Po několika desítkách km se vracíme do Řásné, ale jedeme ještě na nedaleký hrad… Moc pěkný, krásné nádvoříčko, nad branou óóóbrovský netopýr, škoda že umělý. Vracíme se do Řásné, ale zase jen projíždíme do nedalekého Mrákotína, kde jsme už byli, a část výpravy obsazuje restauraci na návsi. Výborná kuchyně, já si dal úžasného divočáka s knedlíkem a červeným zelím, ale skvěle vypadalo a prý i chutnalo každé jídlo.
S ještě plnějšími žaludky se přesouváme do kempu. Dokud je výprava rozehřátá, za pomoci Dády a Kaštanových holek uspořádáme 2 soutěže – jízdu pomalosti a slalom. Vyzdvihnu sportovního ducha Ivo Kaštana, který se vzdal stupně vítězů, neboť má sportovní licenci. Také chválím Terezku, která se v obou disciplínách dostala na bednu, o zábavu se postaral Vítek, jízdu pomalosti proletěl na plný plyn a s časem 3 sekundy (průměr ostatních cca 30 sekund) byl absolutně nejrychlejší. Slalom zase provláčel s nohama na zemi a dožadoval se penalizace pouze za jeden dotyk nohy se zemí. Hmmm, prostě Vítek… Jo - a vítěz? V obou disciplínách Jirka Chalcař z Ostravy, mimochodem i nejvzdálenější tuzemský účastník dorazivší po ose, gratuluju!
Rekordní opičku vytáhl i Ivoš a lítal na ní asi stovkou (myslím že dvojku ani nezařadil) mezi hospodou a recepcí. Dost dobrý!!!
S posledním závodníkem v cíli se smrklo a přesunuli jsme se do krčmy, kde vévodila rekordní opice. Vierka dodala krásné diplomy, tentokrát jsem nevyhrál nic a i největší opice zbyla na Olina. No, aspoň jsme dostali super medaile, byly i nášivky, samolepky, trička, drobné náhradní díly, pak dobré jídlo a skvělá zábava…

Ráno deštivé probuzení, sbalil jsem se a vyrazil jako jeden z posledních domů. Pršelo, ale užíval jsem si každé otočení kola, byla to asi poslední letošní akce a tak jsem si cestu vychutnal.

Hodnocení? Ať hodnotí jiní, já byl spokojený, srazík se povedl, ukázalo se že naše parta je skvělá, přibylo dost nových lidí, přibývá opiček určených pro cestování, přibývají silné motory a krásné úpravy... Myslím že za pár let bude jezdit na opicích celý národ, už teď mám pocit že se lidi dělí jen na ty, kdo opici už mají a ty, kteří si ji brzo koupí:-).
Už se nemůžu dočkat jarního srazu, kde nás bude minimálně o jednoho víc… čau Vierko.. :-) Vlastně nás bude víc minimálně o dva - Vítkova žena dozrála k rozhodnutí pořídit si opičku také, což je úžasné, protože po Kaštanových a Nopových to bude další rodinka, kde bude mít každý vlastní motorku.. :-) Tak se do jara mějte a těším se na vás.

Ivan