Jméno:
Heslo:

Čtyřhlavá opice?

Monkey se čtyřválcovým motorem Four 125

Autor: R. Henniges, J. Dvořáček, Michal Misík, Obrázky: J.Künstle
Pro server www.motochina.cz upravil: Kovboj

„Ten nápad přišel, když jsem se díval z okna,“ vypráví Dieter Hartmann-Wirthwein. A člověku se vnucuje myšlenka, co by asi tak vyvinul, kdyby jeho okna nemířila na frekventovanou hlavní silnici, kdyby místo na parkoviště u obchodu hleděl třeba na mrakodrapy New Yorku nebo alpské panoráma.

Jeho městečko je idylickým místem s přibližně 8600 obyvateli na jihu německa. Dieter zde se svou rodinou bydlí už 26 let a není to ledajaká rodina, jeho žena Petra pilotuje Moto Morini 3˝ a syn Fabian zase Yamahu R6. Jemu samotnému patří Ducati s královskou hřídelí i Bultaco Alpina 370 s jednou specialitou: vylepšil jeho dvoudobý motor válcem, pístem a ventily Ducati.

Až na ventily a svíčky je všechno vlastní výroba. Pohon ventilového rozvodu je proveden ozubeným řemenem, vahadlová zdvihátka jsou ze speciální hliníkové slitiny – přirozeně vyfrézovány z kusu.
Hlavu válců i vačky zkonstruoval sám. „Když jsem pak v roce 1992 přijel na technickou prohlídku, abych přestavbu nechal zapsat, nevěřili tam svým očím,“ vzpomíná kutil. Pracovníci technické stanice se tehdy spokojili s měřením hlasitosti a výkonu: Motor Bultaco s 370 cm3 je tichý a i nadále poskytuje 15 k, ty jsou ale k dispozici již o 1000 otáček dříve. Za sto marek byla přestavba zanesena do technického průkazu a od té doby je jednoválec používán k cestám do práce. 

O patnáct let později si Wirthwein koupil čínskou kopii Hondy Monkey.

„Projekt čtyřválce Money byl přirozeně dost podivná idea," usmívá se studovaný strojní konstruktér, který se však profesionálně nezabývá stavbou motorů, nýbrž dopravníkovou technikou. 
„Ale měl to být prubířský kámen pro ještě absurdnější projekt.“ Dieter si balí cigaretu, starý zvyk, lišácky se usmívá a nechává slova viset v místnosti, v krásném půdním prostoru, který je jeho dílnou. Na 50 čtverečních metrech je k vidění soustruh, CAD frézka, počítač a několik metráků náhradních dílů. Na stěnách v středomořských barvách visí obrazy Marca Chagalla a velkými štítovými okny dovnitř padá sluneční svit. Barevné ladění, jaké je k vidění v porodních sálech. „Může být“, směje se Hartmann-Wirthwein: „Protože tady se narodilo moje děťátko, 125 Four.“
Amatérský film o tomto biku zhlédlo na internetu během šesti týdnů na 25 000 lidí. Minimotocykl Monkey se čtyřválcovým motorem vlastní výroby postavil na jihu Německa jeden kutil – je to šílené nebo geniální? 



V Březnu 2007 padl startovní výstřel projektu. Dieter denně konstruoval na počítači a o dva měsíce později vymontoval motor z čínské Monkey a rozebral jej. „Rozměry a základní tvar dílů určuji na PC, definitivní tvar vzniká zkoušením,“ vypráví stavitel motoru, bere přitom mezi prsty ventilový klín a otáčí s ním jako s diamantem.Klín je malý, deset kusů se vejde na centovou minci. Konstruktér si většinu dílů vyrábí sám: vačkové hřídele, blok válců, vahadlová zdvihátka, ojnice a ojniční kolébky – prostřednictvím promyšlených tříhranných kolébek jsou čtyři písty spojeny s hlavní ojnicí. Střední i vnější písty běží paralelně, u nich jde o originální díly Honda.
Nepatrné: Vačkové hřídele a ventilové klínky v poměru k centové minci. I v sestaveném stavu, je nutné se podívat dvakrát – čtyřválec je sotva větší než kabelka.
Místo jednoho pístu s průměrem 39 milimetrů nyní pracují čtyři o průměru 25 milimetrů z motorové kosy. Pomocí středového otevřeného ozubeného řemenu je poháněna vačková hřídel. Dvě vačky na alternátoru spínají dvě dvojité zapalovací cívky. Většina dílů je tak filigránských, že v krabici s autíčkem na hraní by nebyly nápadné. Nanejvýš tak kvůli své barvě.
Na velký pátek 2008, přibližně rok po startu projektu, je čtyřválec hotov a slaví svou premiéru na montážním stojanu. Do baterie čtyř karburátorů, která by se nacházela v šasi, se Dieter nepouštěl. 
Originální karburátor s jiným osazením tryskami je namontován na sacím kanálu, který zásobuje všechny čtyři válce. Syn Fabian drží ve výšce nádobku s benzinem, ze které hadičkou proudí palivo do karburátoru. „Představoval jsem si scénáře…“ říká Dieter a zase se lišácky usmívá. 
„Motor by se mohl rozletět, chyba materiálu, špatný výpočet, chybějící mazání, co já vím. Že naskočil po první otáčce, to mě doopravdy překvapilo." O dva dny později už čtyřválec trůní v rámu Monkey. Čtyři kolena výfuku z obchodu pro modeláře a ozdobná racingová koncovka z VW Brouk bez zábran vedou výfukové plyny ven z agregátu o obsahu 125 kubických centimetrů.
Až do detailu: na otáčkoměru se skví logo „125Four“.
Parkoviště protějšího supermarketu se o velikonoční neděli stalo místem první testovací jízdy. Fabian jede několikrát dokola, Dieter filmuje a klip posílá na internet. Zvuk jeho malého čtyřválce připomíná legendární 750 Four. Je stejně mohutný jako odezva z internetu. Během šesti týdnů dostává desítky dotazů na možnost zkušební jízdy. „Dokonce byl mezi nimi i jeden nadšenec ze západní Austrálie...“ vzpomíná Dieter a na chvilku se odmlčuje. „Jak rád bych sám vyzkoušel, jak moje 125 Four jede,“ říká. Smutně, zamyšleně. A svůj pohled směřuje dolů. Motocyklový blázen Dieter je totiž od šestého hrudního obratle dolů zcela ochrnutý. 
Byl 2. březen 2002, přibližně půl devátá ve studeném sobotním ránu, když jel Dieter se svou Ducati 900 SS do práce. Na cestě, kterou jede vždy. A kde zná každou zatáčku, každý hrbol, každý výtluk. Ví, kde se vyhnout, co objet. Číst trasu se kdysi naučil jako aktivní závodník v bojích o pohár Jupo. „Nic světoborného“, říká dnes, „vždycky to bylo kolem desátého místa.“ Každopádně zkušeností nasbíral dost. I na mnoha svých cestách po celé Evropě. Onoho březnového rána mu však ani všechny zkušenosti nepomohly. Při teplotě kolem bodu mrazu uklouzlo Ducati přední kolo a Dieter narazil zády do svodidel. Pád, který mu radikálně a navždy změnil život.
„Nerozbij ji. A přesně mi říkej, jak vysoko se vytáčí,“ volá, když se jeho dílo prohání po dvoře. 
Malý čtyřválec bzučí a vibruje méně než originál. Jde výborně za plynem a radostně řve z koncovky výfuku. Nárůst výkonu je rovnoměrný. Je ale nutné dávat pozor, aby se motor nepřetočil. Zhruba od 8000 otáček jde trochu ztuha, ale přesto ještě přidává. 8000 otáček je však dosaženo během okamžiku. Dieter sice z opatrnosti prodloužil stálý převod z 13:40 na 15:26, ale díky většímu výkonu – odhadem šest až sedm koní – by mohl být ještě o něco delší. Zhruba při 80 km/h je konec.

„MONKEY JE PRUBÍŘSKÝM KAMENEM JEŠTĚ ODVÁŽNĚJŠÍHO PROJEKTU.“ 
Je to zvláštní pocit: Člověk sedí na hračce, ale slyší a čichá závodní motocykl. Čichá? Ano, Dieter přidal do benzinu trochu oleje Castrol R40 – ten je biologicky odbouratelný a získává se z ricinu. K sladkokyselé vůni a bzučivému zvuku pístů se přidává cvrlikavý, jasný tón z oblasti hlavy. Člověk si při každém zrychlení v duchu představuje všechny ty filigránské součástky. Je to zábavné vozítko. Jedinečný pocit z jízdy. Srovnatelný? Ne. Prvním čtyřválcem o obsahu 125 cm3 však byla v roce 1964 postavená Honda RC 146 s výkonem 27 k při 17 000 otáčkách. Sedm rychlostních stupňů, 87 kilogramů. Luigi Taveri s ní toho roku vyhrál mistrovství světa.
Tikající Monkey znovu stojí na dvoře. Dieter si balí další cigaretu a usmívá se. Je to vytáhlý muž, typ věčného studenta. Muž, do kterého by to všechno na první pohled asi nikdo neřekl. Od března 2008 je v předčasném důchodu, jeho firma ho odstavila. „Pojďte nahoru,“ říká, „ukážu vám nový projekt.“ Zatímco popojíždí ve svém kolečkovém křesle, vypráví jednu ze svých ponurých příhod, které nemají nic společného s romantizováním nepohyblivosti: „KTM nedávno hledalo konstruktéra stopětadvacítek. Tak jsem jim poslal své podklady a odpověď na sebe nedala dlouho čekat: Bohužel nemáme žádnou práci na doma.“ 
Ve své charizmatické „dílně“ strhává Dieter plachtu z rámu Ducati 900, onoho osudného stroje. Napůl rozebraný motor je ještě v něm. „Monkey byl zkouškou“, říká, ukazuje detailní výkresy nového pohonu a zvedá dva čtyřválcové bloky. „Příští rok vznikne první Ducati s motorem V8." Ten bude mít místo jednoho pístu čtyři o průměru 56 milimetrů a celkově menší hmotnosti. Vzduchové chlazení, dva ventily na válec, vačková hřídel a vahadlová zdvihátka, zdvih 44 mm, objem 868 kubických centimetrů, vše bez desmodromického rozvodu.
Cíl vývoje: Ve spodní oblasti otáček by V8 měla mít sílu jako dvouválec, aniž by se vyznačovala typickým dusotem, a nahoru by se měla ďábelsky vytáčet. „Když bude mít V8 stejný výkon, jenom o trochu dříve, proč by to neprošlo technickou prohlídkou?“ A z okna se podívá do dálky, daleko za parkoviště. Na stěně visí nápis: Nikdy není příliš pozdě na šťastné dětství. 

Více fotografií Honda Monkey: www.motorradonline.de/monkey 
Další informace na: www.wirthwein-motoren.de

05.08.2014 08:40 Jarmil Kára

Fórum

10.12.2019 10:47 radek

Ahoj zatím jsme s čí...

07.12.2019 06:40 D-D-D

No tak třeba já se s...

02.12.2019 16:46 jawac350

Jste tu ještě někdo?...

02.12.2019 16:44 jawac350

...

02.12.2019 16:43 jawac350

..

02.12.2019 16:42 jawac350

Dneska jsem vyráběl ...

02.12.2019 15:06 jawac350

Tady detail té krytk...

Poslední album

Bábovka 5/2019

alba
Klub příznivců motocyklů Monkey, Gorilla, Dax a jim podobné ...

Vytvořeno a sponzorováno © 2014 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek