Jméno:
Heslo:

Jak jsem se stal závislým na Gorille - Marek (Maroš) Hladík

Každý příběh nějak začíná. Můj začal jednoho deštivého víkendového dne, kdy mne manželka „donutila“ vyrazit s dětmi do Okrouhličky. Bydlíme v Havlíčkově Brodě, takže to není tak daleko a tedy ani taková „oběť“ z mé strany. V Okrouhličce jsme původně pátrali po rybářské baště. Baštu jsme našli a cestou zpět jsem se zastavili v penzionu Šejdorfský mlýn na pozdní oběd. Když už jsme byli na odchodu, zaslechli jsme povědomí zvuk. Někde dál ve vesnici byla v pohybu skupina motocyklů. Protože mne motocykly nikdy nenechávaly chladným, netrpělivě jsem vyhlížel, kdy se ty motorky objeví. Jaké bylo překvapení moje i mé rodinky, když se před penzion přihrnula skupina jezdců na strojích, které rozhodně nebyly dorostlé velikosti běžného motocyklu.

To bylo moje první setkání s motocykly typu Honda Monkey/Gorilla. Protože mi to připadalo žinantní a protože jsem od přírody ostýchavý člověk, tak jsem toho dne nenašel odvahu oslovit ony tehdy mi ještě neznámé motocyklisty. To bylo 16.5. 2009.
Setkání se smečkou minimotocyklů na mne zapůsobilo tak, že jsem o nich začal na internetu shánět informace. Tak jsem se také dostal na webové stránky Ivo Kaštana a díky tomu i na stránky klubu majitelů minimotocyklů Monkey a Gorilla. Tam jsem také nalezl kontakt a tím to vlastně vše skutečně začalo. Zavolal jsem, domluvil si návštěvu u Kaštanových a jednoho dne při pracovní cestě do Brna jsem se zastavil ve Velkém Meziříčí. Zřejmě každý návštěvník Kaštanových si vybaví prvotní test jeho odhodlání a orientačních schopností, který spočívá v nalezení cesty k místu určení, tj. k jejich příbytku. Tento test jsem zdárně absolvoval, což byl další klíčový moment pro mé rozhodnutí pořídit si úchvatný a rozpustilý dopravní prostředek, jakým Monkey/Gorilla nesporně je. Setkání s Kaštanovými bylo super a ačkoliv jsem se původně přijel jen podívat, nakonec jsem asi po hodině odjížděl s objednávkou v kapse.

Chlapi už to tak většinou mají zařízeno, že jsou v podstatě stále dětmi, i když jim jako v mém případě táhne pomalu na čtyřicet. Objednání Gorilly u mne spustilo, aniž bych si to v té době nějak uvědomoval, nevratný proces závislosti na výše uvedeném minimotocyklu. Už dlouho jsem nezažil stav, že jsem se na něco těšil tak intenzivně, že jsem na to myslel takřka bez přestání, ve dne, v noci, v práci, doma, prostě všude. To čekání bylo prostě hrozné a navíc byla má nedočkavost stále umocňována tím, že jsem na internetu nalézal stále více informací a inspirace. Když jsem si pak jel pro motorku, byl to pro mne bezmála svátek. Pro motorku se mnou jela celá rodina. Manželka jako řidič doprovodného vozidla na zpáteční cestě(nutno dodat, že pro moje úlety má pochopení, nikoliv však nadšení – prostě si už zvykla a ví, že starého psa novým kouskům nenaučí) a synátoři jako potencionální motorkáři. Bývá pravidlem, že když si jedu pro jakékoliv nové přibližovalo, tak s ním na první jízdě pravidelně zmoknu. Beru to ale jako určitou úlitbu bohům. Něco jako křest nového stroje. S takto vymáchaným strojem jsem totiž nikdy neměl větší technické nebo jiné problémy. Pravidlo se potvrdilo i v tomto případě a já na první jízdě s Gorillou zmokl, ačkoliv celé dopoledne bylo krásné slunečné počasí. Když ale přijede Hladík do Velkého Meziříči, přijde s ním i bouřka nebo alespoň déšť (Ivo Kaštan to může potvrdit). Na základě doporučení Ivo Kaštana jsem sériovou Gorillku od SkyTeamu pořídil ve verzi 125 ccm a dopřál jsem ji karburátor Mikuni VM26 s přírubou Tekegawa, zadní tlumiče Takegawa, laděný výfuk Takegawa Z-Type a zrcátka Takegawa. Když jsem si ji přijel vyzvednout, čekala tiše v dílně v černé barvě a se vskutku divokými opičími polepy na nádrži. Působila jako malá a roztomilá hračka. To ale jen do okamžiku, kdy ji Ivo Kaštan nastartoval. Výrazný hluboký zvuk jednoválce byl tak intenzivní, že se pravidelné bublání přenášelo do podlahy dílny takovým způsobem až mi naběhla husí kůže. O to větší pak byl můj zážitek z první jízdy. Z Velkého Meziříčí do Havlíčkova Brodu je to nějakých 60km a já si tu cestu po celou dobu užíval a vůbec mi nevadilo, že kvůli nezajetému motoru jedu relativně pomalu a že takřka po celou cestu prší. Užíval jsem si vibrace motoru a jeho zvuk, stejně jako neskutečnou lehkost ovládání Gorilly, která skutečně jede tam kam se člověk podívá a to bez přemlouvání. Gorilla mne skutečně překvapila. Překvapila pohodlím cestování na ní (mám 190cm a 110kg a na Gorille skutečně vypadám jako její jmenovec). Překvapila mne živostí motoru a tendencí jezdit po zadním kole (kdo si vybaví nájezd na výpadovku z Velkého Meziříčí nebo jakýkoliv rychlý rozjezd na sériovém převodu, ví o čem mluvím) a překvapila mne tím, kolik lidí si dokáže doslova omotat kolem prstu (včetně jezdců na mohutných motocyklech typu BMW GS1200). Prostě a jednoduše Monkey nebo Gorilla je překvapivě velká dávka emocí a energie v neskutečně malém balení.

Za velmi krátkou dobu jsem zjistil, že proti Gorille a jízdě na ní prostě nejsou protilátky. Pokud ji propadnete, jste ztraceni. Není to rychlý a nadupaný stroj. Je to stylovka, která má výhodu v tom, že si ji můžete díky nepřebernému množství doplňků přizpůsobit a upravit dle libosti a svých finančních možností. Problém je v tom, tedy alespoň u mne, že okamžikem, kdy s Gorillou začnete jezdit, začnete zároveň přemýšlet o tom, jak si ji přizpůsobit k obrazu svému. U mne se to pak projevilo tím, že jsem v krátké době doobjednal olejový chladič, alu. ráfky, silniční pneu, teploměr oleje, delší alu. kyvnou vidlici a plexi. A už nyní vím, že ani toto není konečný výčet. Ale není to jen o „tunění“. Jak jsem napsal, proti jízdě na Gorille není protilátka a pokud ji propadnete, tak už Vás nepustí. Já osobně jsem jen na převozní značku, za necelých 11 dnů, stačil najezdit 1160km. Uznejte, že to je u relativně normálního ženatého chlapa jednoznačný projev počínající závislosti. Ve skutečnosti to ale není žádný heroický výkon, protože jízda na Gorille je v praxi o až nečekaném pohodlí, které Gorilla při jejich rozměrech jezdci skýtá. Zpravidla se moje vyjížďky odehrávaly tak, že jsem manželce oznámil, že se jedu na hoďku projet, ale v konečném důsledku jsem jezdil hodiny dvě, aniž bych si plynoucí čas v sedle Gorilly uvědomil. Pro mne je jízda na Gorile spojena také se zajímavým zjištěním. Zatímco u velkých motocyklů mám po určité době problém projevující se bolestí zad, u Gorilly se tento problém projevuje bezprostředně po vyjetí, avšak po pár km (jakmile se zadnice uhnízdí v sedle) bolest mizí a já mohu v pohodě jezdit bez větších komplikací. Většinu dosavadních kilometrů jsem najezdil u nás na Vysočině a v bližším, či vzdálenějším okolí Havlíčkova Brodu. Gorilla se tedy musela vypořádat se značnými výškovými rozdíly a musím konstatovat, že neměla jediný problém vyjet s mojí váhou jakýkoliv kopec. Většinu kopců zvládla na čtyřku, některé po přeřazení na trojku. Jedničku a dvojku používám jen pro rozjezdy, vše ostatní zvládnou s přehledem trojka a čtyřka. Řazení je relativně přesné, jen neutrál se ze začátku těžko trefoval.

Gorilla(Monkey) je bezpochyby zvláštní stroj, který budí zaslouženou pozornost. Kamkoliv s ní přijedete, stanete se objektem zájmu. Když si lidé uvědomí rozměry stroje a jezdce, zaslechnou zvuk motoru, který by od toho motocyklového angličáku většinou nikdo nečekal, vyvolá Váš příjezd úsměv na jejich tvářích. Zajímavé je, že zájem projevuje jak mužská, tak i ženská část populace. Muži se zajímají spíše o techniku, ženy se více dojímají estetičnem a nepochybnou roztomilostí Gorillky (bohužel pro svobodné povětšinou méně pak již o jejího jezdce).

Co tedy dodat na závěr? Gorilla je stroj pro vyzrálé jezdce s notnou dávkou odvahy a sebeironie. Proč? Není to stroj na závodění, ale na volné, klidné a uvolněné cestování krajinou (proto ta vyzrálost). V provozu je Gorilla malá a tudíž přehlédnutelná (proto ta vyzrálost a odvaha). Každý kdo na Gorile nebo Monkey vyrazí mezi lidi, působí za jízdy do jisté míry komicky(proto ta vyzrálost, odvaha a sebeironie). Nicméně každému, kdo uvažuje o tom, že si něco podobného pořídí, doporučuji, aby byl opatrný, protože slabší povahy jako jsem já, jízdě na tomto stroji zcela podlehnou. Všem opičím jezdců a motorkářům vůbec přeji mnoho šťastně odjetých kilometrů bez nehody a mnoho zážitků, které může poskytnout pouze jízdy na motocyklu. Tak někdy na silnici nashledanou.

Marek Hladík (Maroš)

Vydáno dne 20. 07. 2009

30.07.2014 10:38 Marek Hladík (Maroš)

Fórum

10.12.2019 10:47 radek

Ahoj zatím jsme s čí...

07.12.2019 06:40 D-D-D

No tak třeba já se s...

02.12.2019 16:46 jawac350

Jste tu ještě někdo?...

02.12.2019 16:44 jawac350

...

02.12.2019 16:43 jawac350

..

02.12.2019 16:42 jawac350

Dneska jsem vyráběl ...

02.12.2019 15:06 jawac350

Tady detail té krytk...

Poslední album

Bábovka 5/2019

alba
Klub příznivců motocyklů Monkey, Gorilla, Dax a jim podobné ...

Vytvořeno a sponzorováno © 2014 ALS Euro s.r.o. tvorba www stránek