Soused má na králikárně na každém kotci jméno králíka a hvězdičku s datem narození. Frantik, Pepa, Karel.... Přišlo by mi tedy morbidní králíka pojmenovat, hladit jej a kamarádit se a pak jej sežrat. Přiznám se, že mám králičí rád. Když jsem byl malý, babička pěstovala angoráky, stříhali je a vlnu posílali do přádelny a mamka nám z ni pletla svetry. Také pamatuji, jak jsme někde z venku přinesli zraněného malého králíčka, ten se vyzdravil a zemřel až na požehnané stáří, pohřben na zahrádce. Tchyně mojí bejvalky pěstovala na vsi také králíky, nemíval jsem s tím problém, dát některému za uši a později chutně upraveného prohnat žaludkem. Tady na vsi máme prostor, možnosti a dostatek píce a také jsme králíky zvažovali, no ale už bych s tím měl asi problém, jej od malého vypiplat, oblíbit si jej a pak bacit. Tak jej raději pokrytecky koupíme, nebo je půjdu ukrást do sousedovic králikárny, protože tam nejsou moji kamarádi, ale chutné anonymní pečínky. |