Včera jsem se byl svézt a přiznám, že jsem na motorku sedal s hlubokým respektem. Je fakt těžká a na místě se s ní manipuluje dost blbě, posaz je ale překvapivě komfortní. Startovní procedura je postaru - ruční sytič, zkontrolovat polohu elektromagnetického palivového kohoutu, neutrál, raději spojka a startujeme. Motor chytá skoro hned, po chvíli se stáhne sytič a může se vyrazit. Posaz je fakt kofortní, motorka je ve skutečnosti hodně dlouhá, aby byla v přímé jízdě stabilní, což ale likviduje její zatáčkové schopnosti. Taky na co, v Americe... Skutečně, v prvních zatáčkách jsem sice zatočil, ale dost jsem se u toho nadřel, navíc v malých rychlostech se řízení "zamyká" dovnit zatáčky. Ale postupně přicházím na to, že základem úspěšné pilotáže je UVOLNĚNOST. Nesvírat "nádrž" (ve skutečnosti je to kryt airboxu, nádrž na 15 l je pod sedlem) nohama, naopak. Nedržet se křečovitě, vlastně skoro vůbec, řídítek, předklonit se a ruce mít jen volně položené. A při tomhle uvolnění se mnohem lépe dělá to, co je u Maxe nutností - ovládat ho celým tělem, nakláněním a předkláněním trupu, vykláněním kolen do stran. Pak najednou začne vykružovat zatáčky sám a bez námahy, i když to nesrovnávejte s jinými motorkami. Navíc jsem zatočil jen párkrát a byly to rychlé, delší zatáčky, ve kterých uveený postup funguje. A v tu chvíli jsem si začal jízdu užívat. Tedy - aspoň do té doby, než jsem začal přidávat plyn a přiznám, že napoprvé jsem nejel rychleji než 130 a netočil víc než 5300. Ona je to motorka, která vás na jedničku vystřelí přes 100 km/h za méně než 3 sekundy a přitom má 30 let starý podvozek, který na ten výkon nastačí. Ani brzdy nejsou nic moc, přední pro mne byla zklamáním, ale příjemně překvapila zadní s kotoučem s vnitřním chlazením,takže nejlíp je brzdit oběma a jet citem dávkovat jejich poměr.
Domů jsem se vracel rozesmátý, nadšený, s bušícím srdcem, ta motorka je neskutečná! |
